Tak jsem si přečetla Vertigo- novelu, kterou napsal začínající český spisovatel Patrik Girgle a vydal Knižní klub, který rovněž knihu ocenil Literární cenou Knižního klubu v kategorii nejlepší román roku 2016.
Vítězná a velmi útlá novela (144 stran) pojednává o životě sedmnáctiletého studenta Dušana, který dospívá na prahu devadesátých let dvacátého století v malém městě.
Hlavní hrdina těsně před prahem vlastní plnoletosti začíná poznávat, že život není peříčko. Jeho dosud poklidný život začínají narušovat první lásky, zklamání, sexuální touhy, zkušenosti, časté kocoviny a konflikty s rodiči.
Veškeré své trable a starosti Dušan hází za hlavu, když poslouchá hudbu, sní o budoucnosti a loví ryby na pytlačku.
Dušan, který nám čtenářům opatrně leč syrově poodhaluje svou duši, nakonec zjistí, že určité kapitoly, které píše a utváří sám život, končí hlavně proto, aby se mohly otevřít ty správné dveře do budoucnosti.
Autor podle mého názoru excelentně popsal hlavní i vedlejší postavy a dokonale vykreslil atmosféru devadesátých let. Je evidentní, že Patrik Girgle má devadesátky stále ve své živé paměti.
Kérky se v roce 1994 ještě nenosí...
MZ 150 zaburácí a vystřelí kupředu...
Vrcholem byl poslední prázdninový víkend a koncert Tublatanky v dělňáku.
Odfoukne pramen vlasů padající mu do očí a v kapse šusťákové bundy od Vietnamců rozpačitě převrátí krabičku sirek...
Táta čte Loukotkovou, ozve se z předních lavic. Tak jí čti taky, ale u matury to nerozebírej. Čtěte nový věci, třeba Viewegha...
Vertigo je podle mého názoru vcelku povedenou prvotinou. Děj má spád, autorův styl je čtivý ač na můj vkus až příliš úsporný.
Na Goodreads jsem knize udělila celkem čtyři hvězdy z pěti možných. Půl hvězdy jsem strhla za unáhlený epilog, který zbytečně prozrazuje další osudy všech postav. Druhou půlku jsem odebrala za příliš vulgární slovník. Myslím, že sprostá slova do literatury patří, ale méně je někdy více.
Vertigo doporučuji především čtenářům, kteří chtějí nostalgicky zavzpomínat na své mládí, první lásky a na kritické období vlastního sebehledání. Vertigo doporučuji čtenářům, kteří chtějí (opět) zažít devadesátky.
Četli jste Vertigo?
Chystáte se tento vítězný román roku 2016 číst?
Co právě čtete?
Napište mi!
S Toníkem a jeho rodiči jsem vyrazila hned prvního za kulturou. Byli jsme na "Popelce" v Národním divadle. Ač je pravdou, že balet příliš nevyhledáváme, představení se nám líbilo. Také jsme ocenili výhled na Prahu ze střešního prostoru divadla. V Zooparku Chomutov jsme se hezky prošli, byť jsme zvířátek moc neviděli a nepotkali. Jezdili jsme na...
Napsali jste mi krásné reakce na tento příspěvek.
Moc děkuji!
S Toníkem jsem několikrát navštívila Prahu. Procházeli jsme se po historických částech města a objevovali též nová zákoutí a restaurační zařízení. Také jsme byli u příprav Matějské...Byla jsem v kině Lucerna na koncertě skupiny "BTS". (Helenko, ještě jednou děkuji za pozvání a své lásce za odvoz!)Podruhé v životě jsem řešila a slavila...