Tak jsem si přečetla Vertigo- novelu, kterou napsal začínající český spisovatel Patrik Girgle a vydal Knižní klub, který rovněž knihu ocenil Literární cenou Knižního klubu v kategorii nejlepší román roku 2016.
Vítězná a velmi útlá novela (144 stran) pojednává o životě sedmnáctiletého studenta Dušana, který dospívá na prahu devadesátých let dvacátého století v malém městě.
Hlavní hrdina těsně před prahem vlastní plnoletosti začíná poznávat, že život není peříčko. Jeho dosud poklidný život začínají narušovat první lásky, zklamání, sexuální touhy, zkušenosti, časté kocoviny a konflikty s rodiči.
Veškeré své trable a starosti Dušan hází za hlavu, když poslouchá hudbu, sní o budoucnosti a loví ryby na pytlačku.
Dušan, který nám čtenářům opatrně leč syrově poodhaluje svou duši, nakonec zjistí, že určité kapitoly, které píše a utváří sám život, končí hlavně proto, aby se mohly otevřít ty správné dveře do budoucnosti.
Autor podle mého názoru excelentně popsal hlavní i vedlejší postavy a dokonale vykreslil atmosféru devadesátých let. Je evidentní, že Patrik Girgle má devadesátky stále ve své živé paměti.
Kérky se v roce 1994 ještě nenosí...
MZ 150 zaburácí a vystřelí kupředu...
Vrcholem byl poslední prázdninový víkend a koncert Tublatanky v dělňáku.
Odfoukne pramen vlasů padající mu do očí a v kapse šusťákové bundy od Vietnamců rozpačitě převrátí krabičku sirek...
Táta čte Loukotkovou, ozve se z předních lavic. Tak jí čti taky, ale u matury to nerozebírej. Čtěte nový věci, třeba Viewegha...
Vertigo je podle mého názoru vcelku povedenou prvotinou. Děj má spád, autorův styl je čtivý ač na můj vkus až příliš úsporný.
Na Goodreads jsem knize udělila celkem čtyři hvězdy z pěti možných. Půl hvězdy jsem strhla za unáhlený epilog, který zbytečně prozrazuje další osudy všech postav. Druhou půlku jsem odebrala za příliš vulgární slovník. Myslím, že sprostá slova do literatury patří, ale méně je někdy více.
Vertigo doporučuji především čtenářům, kteří chtějí nostalgicky zavzpomínat na své mládí, první lásky a na kritické období vlastního sebehledání. Vertigo doporučuji čtenářům, kteří chtějí (opět) zažít devadesátky.
Četli jste Vertigo?
Chystáte se tento vítězný román roku 2016 číst?
Co právě čtete?
Napište mi!
S Toníkem jsme podpořili "Den neziskovek aneb den pro celou rodinu".Hráli jsme hry, zejména "Dobble". Poprvé jsme s rodinou navštívili "Divadlo Lucie Bílé". Užili jsme si muzikál "Srdeční záležitost" a nakoupili kávu a instantní čokolády.Dva měsíce manželství jsme oslavili na cestách. Letěli jsme s Toníkem na víkend do Londýna. Užili jsme si pobyt...
Lily Collins jsem si před lety uchovala do paměti jako dceru známého hudebníka Phila Collinse a jako modelku/ tvář světoznámých značek. Jako herečku jsem ji začala vnímat až po zhlédnutí filmů "S láskou Rosie" a "Zlo s lidskou tváří".
S Toníkem jsme jezdili na výlety. Navštívili jsme Marienberg, Františkovy Lázně, Plzeň, Cheb a Loket. "FESTPOUŤ POLÁKY" jsme si opět nenechali ujít. Nejvíc nás zaujalo vystoupení kapely "Brutus". Přečetla jsem knihy "Bez jablka" a "Sedmkrát upadnout, osmkrát vstát". Na zahradě nám bylo několik víkendů blaze. Grilovali jsme a opékali buřty, cachtali...
