KRÁVA NEBESKÁ

22.09.2018

Kráva nebeská je knižním debutem filmového a seriálového herce Davida Duchovnyho, kterého znáte především jako Hanka Moodyho či Foxe Muldera.

V první řadě musím uvést, že se mi nesmírně líbí obálka celé knihy ! Podle mého názoru je obálka roztomilá, prostá a zároveň elegantní. Kombinace černé a bílé barvy zkrátka nikdy nezklame a nevyjde z módy. Ilustrace uvnitř knihy jsou rovněž povedené a černobílé.

Čtení knihy jsem si zpočátku užívala. Začátek byl opravdu výborný a slibný ! Po prvních třiceti stranách mé nadšení však rychle opadlo. Děj začal být nesourodý, křečovitý, celkově nedotažený a zdlouhavý. Celý příběh sympatické krávy Elsie by se dal podle mého názoru vyjádřit na cca. dvaceti stranách.

Na můj vkus se v knize objevuje přehršel odkazů na populární díla. Tato skutečnost mi vnukla pocit, že kniha neumí zaujmout svým vlastním obsahem, což je škoda, protože námět knihy je opravdu crazy a neotřelý. Knize v mých očích ublížilo i (ne)přímé uvádění názorů na náboženství, ekologii a veganství.

Bohužel se z Krávy nebeské nestává má knižní láska nebeská. Čekala jsem od knihy malinko víc ! Každopádně si myslím, že potenciál příběhu by se dal využít pro tvorbu kratičkého komiksu nebo kresleného filmu.

Krávě nebeské jsem na Goodreads dala tři hvězdy. Jednu hvězdu za námět, druhou za obálku a poslední, tedy třetí za autorovu odvahu.

Máte v oblibě Davida Duchovnyho ?

Co si myslíte o Krávě nebeské ?

Máte tuto knihu doma ?

Napište mi !

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY NA BLOGU...

Přečtěte si, co je nového!
 

V hlavě tisíce slov patřící na papír, rozečtené knihy na stole, filmy a seriály v přehrávači, různorodá hudba v nové "MP3ce", spousta citrónu i zázvoru v hrnku a "nachlazená" těla i duše kolem. Toto je jen malý výčet symbolů, které vystihují můj zářijový čas. Žádná sláva, přátelé, já vím, ale stejně věřím, že bude lépe!

Od posledního příspěvku mi do života vstoupilo mnoho událostí, pracovních i mimopracovních aktivit a zážitků, za což jsem ráda, byť bych aktuálně pro změnu uvítala zase více klidu. Prostřednictvím dnešního postu Vám ale i přesto ráda přiblížím, co jsem zažila od našeho posledního virtuálního setkání...

Po opravdu dlouhé době jsem měla deset dní dovolené v kuse. Moc jsem si tento čas věnovaný sobě užila, potřebovala jsem ho jako sůl. Nemít u sebe služební telefon, neřešit pracovní potíže, nemyslet na malichernosti všedních šedivých dní a nelpět na své výkonnosti ani na vlastním smyslu pro perfekcionismus, bylo opravdu osvěžující. Největší radost...