JÍST, MEDITOVAT,MILOVAT

27.11.2018

Když jsem si loni v létě koupila týdenní neomezenou jízdenku na vlak, abych mohla podnikat své naplánované výlety, dostala jsem jako dárek k nákupu kód na jednu audioknihu zdarma. Z nabídky Audiotéky jsem si vybralala Jíst, meditovat, milovat od Elizabeth Gilbert. Předpokládala jsem totiž, že tato audiokniha mi zpříjemní cestování a bude mi inspirací. Po poslechu musím však konstatovat, že jsem z Jíst, meditovat, milovat trochu zklamaná. Ne však proto, že by kniha byla špatně namluvena herečkou Kristýnou Kociánovou. 

Autorka napsala knihu o cestování, jež má otevřít všechny cestovatelské čakry v těle, o jídle, které má nabudit veškeré chuťové buňky, a v neposlední řadě o neskonalé sebelásce bez trýznění.

Obsah, který jsem výše nastínila,zřejmě vzbudí u Vás- čtenářů dojem, že je kniha perfektní a příjemná. Jenže chyba lávky. Hlavní hrdinka je tak neskonale rozmazlená, nespokojená, protivná, že Vás spíše unaví. Hlavní hrdinka také neustále rozebírá minulost a své trable s láskou, ač káže, že se všichni musí od negativních věcí odpoutat.Některé (především opakovací) pasáže jsou tedy na můj vkus zbytečné. Kdyby originální kniha i audiokniha byla méně rozsáhlá, byla by dle mého názoru lepší.

Audioknize nakonec uděluji dvě hvězdičky. Jednu za výkon Kristýny Kociánové, druhou za první část, tedy za vykreslení Itálie.

Edit: Jíst, meditovat, milovat nezachránila ani filmová verze s mou oblíbenou Julií Roberts.

Co Vy a Jíst, meditovat, milovat?

Co právě čtete?

Co právě posloucháte?

Napište mi!

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY NA BLOGU...

Přečtěte si, co je nového!
 

Pokouším se zahnat chmury a "Covid-19 izolaci od světa" všelijak, i mluveným slovem. Přidáte se? Pokud ano, poslechněte si můj "hocus pocus" podcast a reagujte na něj. Staňte se i Vy jednoduše součástí mého (virtuálního) světa a mého blogu. Děkuji předem všem odvážlivcům a dobrým duším. Snad Vám z mého hlasu neupadnou uši!

Musím se pochlubit jednou milou vzpomínkou, jež mi dnes zničehonic přišla na mysl. Jako pisálek jsem měla kdysi jeden malý úspěch, který pro mne v tu chvíli (konkrétně v roce 2013) znamenal opravdu moc, možná všechno na světě. Jednalo se o můj první a dosud poslední vytisknutý článek v místních školních novinách. Pamatuji si, že šlo o "gymplácké"...

Nebudu Vám ani tentokrát lhát, očekávala jsem úplně jiný průběh letošního jara. Těšila jsem se na výlety do přírody, na kávu s sebou v mém ekologickém kelímku z DEDRY, na přítomnost přátel a kamarádů, na plnění mých cestovatelských a kulinářských plánů a snů, na začátek mé další etapy v rámci běhání, na fotografování venku, na návštěvu divadel,...