Když jsem si loni v létě koupila týdenní neomezenou jízdenku na vlak, abych mohla podnikat své naplánované výlety, dostala jsem jako dárek k nákupu kód na jednu audioknihu zdarma. Z nabídky Audiotéky jsem si vybralala Jíst, meditovat, milovat od Elizabeth Gilbert. Předpokládala jsem totiž, že tato audiokniha mi zpříjemní cestování a bude mi inspirací. Po poslechu musím však konstatovat, že jsem z Jíst, meditovat, milovat trochu zklamaná. Ne však proto, že by kniha byla špatně namluvena herečkou Kristýnou Kociánovou.
Autorka napsala knihu o cestování, jež má otevřít všechny cestovatelské čakry v těle, o jídle, které má nabudit veškeré chuťové buňky, a v neposlední řadě o neskonalé sebelásce bez trýznění.
Obsah, který jsem výše nastínila,zřejmě vzbudí u Vás- čtenářů dojem, že je kniha perfektní a příjemná. Jenže chyba lávky. Hlavní hrdinka je tak neskonale rozmazlená, nespokojená, protivná, že Vás spíše unaví. Hlavní hrdinka také neustále rozebírá minulost a své trable s láskou, ač káže, že se všichni musí od negativních věcí odpoutat.Některé (především opakovací) pasáže jsou tedy na můj vkus zbytečné. Kdyby originální kniha i audiokniha byla méně rozsáhlá, byla by dle mého názoru lepší.
Audioknize nakonec uděluji dvě hvězdičky. Jednu za výkon Kristýny Kociánové, druhou za první část, tedy za vykreslení Itálie.
Edit: Jíst, meditovat, milovat nezachránila ani filmová verze s mou oblíbenou Julií Roberts.
Co Vy a Jíst, meditovat, milovat?
Co právě čtete?
Co právě posloucháte?
Napište mi!
V hlavě tisíce slov patřící na papír, rozečtené knihy na stole, filmy a seriály v přehrávači, různorodá hudba v nové "MP3ce", spousta citrónu i zázvoru v hrnku a "nachlazená" těla i duše kolem. Toto je jen malý výčet symbolů, které vystihují můj zářijový čas. Žádná sláva, přátelé, já vím, ale stejně věřím, že bude lépe!
Od posledního příspěvku mi do života vstoupilo mnoho událostí, pracovních i mimopracovních aktivit a zážitků, za což jsem ráda, byť bych aktuálně pro změnu uvítala zase více klidu. Prostřednictvím dnešního postu Vám ale i přesto ráda přiblížím, co jsem zažila od našeho posledního virtuálního setkání...
Po opravdu dlouhé době jsem měla deset dní dovolené v kuse. Moc jsem si tento čas věnovaný sobě užila, potřebovala jsem ho jako sůl. Nemít u sebe služební telefon, neřešit pracovní potíže, nemyslet na malichernosti všedních šedivých dní a nelpět na své výkonnosti ani na vlastním smyslu pro perfekcionismus, bylo opravdu osvěžující. Největší radost...