Když jsem minule psala poměrně radostný článek o knize "Francouzky umí žít" a o krásném francouzském výrazu "Plage de temps", který mimochodem označuje čas pouze pro sebe a osobní pláž, vůbec jsem netušila, jak děsivý čas o pár dní nastane. V mém jindy organizovaném a poměrně radostném světě nastal chaos a neklid. Z vysněné práce doma se stala noční můra a začal mi chybět můj život, který probíhal "předtím".
Chybí mi aktuálně společnost lidí, osobní rozhovory s přáteli, procházky bez roušek, letmé pusy a objetí, kávy v kavárnách, svobodný pohyb, koncerty, divadla, cesty do školy, přednášky a bláznivosti všedních dní. Chybí mi návštěvy knihkupectví a jiných obchodů s radostmi. Chybí mi drobnosti a věci, které jsem dosud brala jako samozřejmost a zároveň jako součást každodenního života.
Ač je moje "já" pochopitelně poznamenané vším tím, co se kolem děje. Snažím se dál. Snažím se mít radost z drobností, které jsou na dosah. Začala jsem si hledat aktivity, které mohu vykonávat z bezpečí svého domova a více jsem začala (bohužel) spoléhat na sociální sítě, protože alespoň přes ně mohu komunikovat se světem. Také jsem začala dělat rituály, které mi pomáhají a zamezují tomu, abych se případně zbláznila. Dnes bych se s Vámi chtěla podělit o to, co všechno doma dělám po své pracovní době. Budu ráda, pokud mi napíšete i Vy, co Vás v tuto chvíli drží nad vodou. Opravdu budu vděčná za všechny reakce, protože podpora v těchto chvílích je zapotřebí. Předem za všechny komentáře a reakce děkuji!