PODIVNÁ KNIHOVNA A SPÁNEK

27.01.2019

Jelikož se zajímám o literární svět již několik let, vím, jak moc je opěvovaný Haruki Murakami. Přiznám se Vám bez mučení, že jsem se knihám tohoto autora celkem dlouho a úspěšně vyhýbala, a to zřejmě proto, že jsem se bála zklamání. 

Když však na Bux.cz probíhal výprodej, neodolala jsem. Koupila jsem si Podivnou knihovnu a Spánek. A na konci předminulého prosince jsem během jednoho dne slupla obě dílka jako malinu.

Dnes bych Vám o povídkách zahalených v nádherných vazbách ráda sdělila pár slůvek.

PODIVNÁ KNIHOVNA

Podivnou knihovnu jsem přečetla jako první, čehož rozhodně nelituji.

Tato povídka se mi moc líbila, ikdyž si myslím, že mohla být delší a propracovanější. Trochu se mi zdálo, že ač se začátek skvěle rozjížděl ve správném tempu, konec byl až moc zrychlený. Haruki Murakami i přesto dokázal vykreslit prostředí a pocity hlavního hrdiny. Z povídky číšila ponurost a tíseň.

Povídku a atmosféru skvěle doplňují ilustrace od německé umělkyně Kat Menschik.

Podivnou knihovnu jsem na Goodreads ohodnotila čtyřmi hvězdami.

SPÁNEK

Povídka, jež se nazývá Spánek se mi líbila o trochu méně než Podivná knihovna, a to hlavně z toho důvodu, že podle mého názoru neměla tak velký ráz a spád. U Podivné knihovny jsem chvilkama tajila dech a netrpělivě čekala, co se stane dál. Při čtení Spánku jsem tento pocit neměla. Neustále se dokolečka opakoval jeden a ten samý motiv- nemůžu spát, jdu si číst Annu Kareninu a jíst čokoládu....

Také mi vadilo, že hlavní hrdinka nenazývala členy své rodiny jmény. V celé povídce se opakovala pouze označení můj manžel, dítě. Spánku jsem dala tři hvězdičky z pěti. Nemohla jsem povídku hodnotit hůře, především kvůli skvělým ilustracím od Kat Menschik, které jsou zkrátka okouzlující.

Četli jste něco od Haruki Murakamiho?

Chystáte se číst Podivnou knihovnu či Spánek?

Líbí se Vám ilustrace od Kat Menschik a tento typ článků?

Napište mi! Váš názor mě zajímá!

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY NA  BLOGU...

Přečtěte si, co je nového!
 

V hlavě tisíce slov patřící na papír, rozečtené knihy na stole, filmy a seriály v přehrávači, různorodá hudba v nové "MP3ce", spousta citrónu i zázvoru v hrnku a "nachlazená" těla i duše kolem. Toto je jen malý výčet symbolů, které vystihují můj zářijový čas. Žádná sláva, přátelé, já vím, ale stejně věřím, že bude lépe!

Od posledního příspěvku mi do života vstoupilo mnoho událostí, pracovních i mimopracovních aktivit a zážitků, za což jsem ráda, byť bych aktuálně pro změnu uvítala zase více klidu. Prostřednictvím dnešního postu Vám ale i přesto ráda přiblížím, co jsem zažila od našeho posledního virtuálního setkání...

Po opravdu dlouhé době jsem měla deset dní dovolené v kuse. Moc jsem si tento čas věnovaný sobě užila, potřebovala jsem ho jako sůl. Nemít u sebe služební telefon, neřešit pracovní potíže, nemyslet na malichernosti všedních šedivých dní a nelpět na své výkonnosti ani na vlastním smyslu pro perfekcionismus, bylo opravdu osvěžující. Největší radost...