DÍVKA VE VLAKU

27.08.2018

Dívku ve vlaku kritici označují za Zmizelou roku 2015.

Já s touto nálepkou nemohu s čistým svědomím souhlasit, ač musím připustit, že několik společných prvků / vlastností obě knihy pojí.

Liší se však celkovým pojetím a rozsahem. Zmizelá má 528 stran, Dívka 328. U Zmizelé je kladen důraz spíše na celkové vyprávění příběhu a na neustálé napětí. Dívka ve vlaku je hlavně o psychologii postav a vztazích.

Zmizelou Vás provedou hlavní aktéři, tedy manželé - Amy a Nick.

Dívku ve vlaku vypráví tři hlavní postavy, ženy - Rachel, Anna a Megan.

Rachel je alkoholička. Anna je současná partnerka Toma (bývalý partner Rachel) a Megan, kterou Rachel přejmenovala ve své hlavě na Jess, se pohřešuje.

Postavy jsou celkem nesympatické , na můj vkus působí až moc narušeně.

Dívka ve vlaku je psaná velice jednoduše, takže opravdu nečekejte literární skvost. Vzhledem k jednoduchosti vět a počtu stran se dá přečíst za jedno odpoledne, tedy pokud se do knihy ponoříte.

Z mého pohledu je kniha přeceňovaná, je podprůměrná. Čekala jsem víc.

Myslím, že je Dívka úspěšná především díky rozsáhlé reklamní kampani.

Jelikož jsem se s dějem knihy již seznámila, určitě se podívám i na film.

Dívce ve vlaku jsem na Goodreads udělila dvě hvězdy z pěti.

Co si myslíte o Dívce ve vlaku Vy ? Napište mi!

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY NA BLOGU...

Přečtěte si, co je nového!
 

V hlavě tisíce slov patřící na papír, rozečtené knihy na stole, filmy a seriály v přehrávači, různorodá hudba v nové "MP3ce", spousta citrónu i zázvoru v hrnku a "nachlazená" těla i duše kolem. Toto je jen malý výčet symbolů, které vystihují můj zářijový čas. Žádná sláva, přátelé, já vím, ale stejně věřím, že bude lépe!

Od posledního příspěvku mi do života vstoupilo mnoho událostí, pracovních i mimopracovních aktivit a zážitků, za což jsem ráda, byť bych aktuálně pro změnu uvítala zase více klidu. Prostřednictvím dnešního postu Vám ale i přesto ráda přiblížím, co jsem zažila od našeho posledního virtuálního setkání...

Po opravdu dlouhé době jsem měla deset dní dovolené v kuse. Moc jsem si tento čas věnovaný sobě užila, potřebovala jsem ho jako sůl. Nemít u sebe služební telefon, neřešit pracovní potíže, nemyslet na malichernosti všedních šedivých dní a nelpět na své výkonnosti ani na vlastním smyslu pro perfekcionismus, bylo opravdu osvěžující. Největší radost...