POKLADY Z KAŠ-MI-DAŠ

25.08.2018

Od té doby, co pracuji a tím pádem vydělávám vlastní peníze, dělám si pravidelně radost. Jezdím na různé výlety, dopřávám si svou oblíbenou kávu v Costě nebo ve Starbucks, hřeším díky zmrzlině Ben & Jerry's a v neposlední řadě nakupuju maličkosti i nákladnější věci, které bych nechtěla, aby mi kupoval někdo jiný, protože bych se samozřejmě cítila hloupě.

Jistě víte, že mou největší neřestí jsou knihy. Ale jistě ani netušíte, že kromě již zmíněných položek miluji také psací potřeby. Pokud jste to dosud nevěděli, teď u v tom máte jasno. A právě o pokladech z papírového světa bude pojednávat dnešní krátký post.

Jelikož sleduji na Instagramu Janu Benešovou z Martinusu i její blog What Jane Read, nemohla jsem si nevšimnout její spolupráce s obchůdkem Kaš-mi-daš. A právě na stránky Kaš-mi-daš jsem se mrkla. Z jednoho nevinného mrknutí se zrodila láska na první pohled.

Po pár vteřinách jsem začala jako smyslu zbavená házet jednotlivé položky do imaginárního košíku a učinila objednávku. Když mi před pár dny zásilka dorazila, netrpělivě jsem se dala do rozbalování a kochala se krásou. Poklady, které jsem si pořídila, uvidíte již za vteřinku na fotografiích níže.

Líbí se Vám můj nákup ?

Už jste si v papírnictví Kaš-mi-daš něco koupili ?

Kde nejčastěji nakupujete psací potřeby ?

Napište mi!

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY NA BLOGU...

Přečtěte si, co je nového!
 

V hlavě tisíce slov patřící na papír, rozečtené knihy na stole, filmy a seriály v přehrávači, různorodá hudba v nové "MP3ce", spousta citrónu i zázvoru v hrnku a "nachlazená" těla i duše kolem. Toto je jen malý výčet symbolů, které vystihují můj zářijový čas. Žádná sláva, přátelé, já vím, ale stejně věřím, že bude lépe!

Od posledního příspěvku mi do života vstoupilo mnoho událostí, pracovních i mimopracovních aktivit a zážitků, za což jsem ráda, byť bych aktuálně pro změnu uvítala zase více klidu. Prostřednictvím dnešního postu Vám ale i přesto ráda přiblížím, co jsem zažila od našeho posledního virtuálního setkání...

Po opravdu dlouhé době jsem měla deset dní dovolené v kuse. Moc jsem si tento čas věnovaný sobě užila, potřebovala jsem ho jako sůl. Nemít u sebe služební telefon, neřešit pracovní potíže, nemyslet na malichernosti všedních šedivých dní a nelpět na své výkonnosti ani na vlastním smyslu pro perfekcionismus, bylo opravdu osvěžující. Největší radost...